Blog

Od 1. července 2026 funguje v Česku Centrální evidence psů a zápis do ní je povinný pro každého psa. Čip, který má váš pes pod kůží, ani registrace v některém ze soukromých registrů tuto povinnost nesplňují. Dobrá zpráva je, že vyřízení nezabere víc než pár minut u veterináře. Shrnuli jsme, co přesně musíte udělat, do kdy a na co si dát pozor.

V kostce:

• Do evidence musí být zapsán každý pes, štěně i senior, pes z útulku i pes „na hlídání“.
• Zápis udělá veterinář na vaši žádost, automaticky se to neděje.
• Nejpozději při nejbližším očkování nebo přeočkování proti vzteklině, štěňata už při čipování.
• Soukromý registr čipů ani registr pasů povinnost nenahrazují.
• Koček a dalších zvířat se evidence netýká.

Co je Centrální evidence psů a kdo ji vede

Centrální evidence psů (zkráceně CEP) je jediný oficiální státem zřízený registr psů v Česku. Vznikl na základě novely veterinárního zákona a jeho správcem a provozovatelem je Komora veterinárních lékařů ČR. Cílem je, aby se ke každému čipu dalo rychle a spolehlivě dohledat, komu pes patří a jestli je očkovaný proti vzteklině.

Až dosud existovalo několik soukromých databází čipů, které mezi sebou nebyly propojené. Když se ztracený pes našel, útulek nebo veterinář musel obvolávat registr po registru a často zjistil, že údaje chybí nebo jsou staré. Jedna společná evidence má tohle hledání zkrátit na minimum.

Koho se povinnost týká

Povinnost zajistit zápis má chovatel. V tomto smyslu to není jen majitel uvedený v kupní smlouvě, ale každý, kdo psa vlastní nebo drží, a to i na přechodnou dobu. Pokud tedy máte psa v dlouhodobé péči od rodičů nebo ho máte z útulku v dočasné péči, týká se povinnost i vás.

Evidence se vztahuje jen na psy. Majitelé koček, králíků, papoušků nebo jiných zvířat žádnou novou povinnost nemají. Čip a pas zvířete ale samozřejmě dávají smysl i u kočky, zvlášť pokud chodí ven nebo s vámi cestuje.

Do kdy musí být pes zapsaný

Termín se liší podle toho, jestli jde o štěně, nebo už dospělého psa:

• Štěňata se zapisují současně s označením čipem, tedy ještě před předáním novému majiteli. Kupujete-li štěně od chovatele, ptejte se, jestli už v evidenci je.
• Starší psi musí být zapsáni nejpozději při nejbližším očkování nebo přeočkování proti vzteklině. Zápis je možný i dřív, při jakékoli jiné návštěvě veterináře.

Prakticky to znamená, že většina majitelů vše vyřeší během běžné návštěvy kvůli očkování. Jen je potřeba o zápis výslovně požádat, protože veterinář ho neprovádí automaticky při každém ošetření.

Jak zápis probíhá a co budete potřebovat

Zápis provádí soukromý veterinární lékař. Vezměte s sebou psa, očkovací průkaz nebo pas a údaje o sobě. Veterinář přečte čip, ověří údaje a zapíše je do systému. Pokud očkuje mimo svou stálou ambulanci, například při výjezdu, má na zápis lhůtu sedm pracovních dnů.

V evidenci se uchovávají tyto údaje:

• číslo čipu (u starších psů případně číslo tetování),
• pohlaví psa a číslo pasu, pokud byl vydán,
• údaje o chovateli včetně telefonního čísla,
• adresa místa, kde je pes chován,
• údaj o očkování proti vzteklině a jeho datum.

Za zápis si veterinář může účtovat poplatek podle svého ceníku. Jeho výše není stanovena žádným předpisem, proto se mezi ordinacemi může lišit. Pokud vás to zajímá předem, zeptejte se při objednání.

Čip, soukromý registr a pas: co z toho stačí

Tady vzniká nejvíc nedorozumění. Čip je v Česku pro psy povinný od roku 2020 a očkování proti vzteklině je platné jen u očipovaného psa. Čip ale sám o sobě jen nese číslo. Rozhodující je, jestli je toto číslo spojené s vámi v Centrální evidenci psů.

• Soukromé registry čipů mohou dál fungovat a nic nebrání tomu, abyste v nich psa měli, ale zápis v nich není splněním zákonné povinnosti.
• Pas zvířete (modrá knížka potřebná pro cesty do zahraničí) se eviduje v samostatném registru pasů, který s CEP propojený není. Pas evidenci nenahrazuje a evidence nenahrazuje pas.

Pokud s pejskem cestujete, budete tedy i nadále potřebovat platný pas a očkování. Více o cestování najdete v našem článku Cestujeme se psem - autem, vlakem nebo letadlem?

Změny, ztráta a nález psa

Za správnost a aktuálnost údajů odpovídá chovatel. Když se něco změní, je potřeba to do evidence promítnout:

• Změna majitele nebo trvalá změna adresy, kde pes žije: oznamte ji veterináři, který ji zapíše do sedmi pracovních dnů od oznámení. Při prodeji nebo darování psa je ideální vyřídit změnu hned.
• Telefonní číslo si můžete aktualizovat sami, stejně jako nahlásit ztrátu psa. Do evidence se přihlásíte přes Identitu občana nebo bankovní identitu.
• Nalezený pes: veterinář nebo útulek přečte čip a podle evidence dohledá chovatele. Proto je tak důležité mít v systému aktuální telefon.

Evidence není veřejně přístupná, takže vaše údaje neuvidí kdokoli, kdo zná číslo čipu. Do svých údajů a údajů o psovi nahlížíte jen vy po přihlášení.

Co hrozí, když psa nezapíšete

Za nesplnění povinnosti hrozí pokuta až 50 000 Kč u fyzických osob a až 300 000 Kč u právnických a podnikajících fyzických osob. Dodržování kontroluje Státní veterinární správa při svých kontrolách, plošné kontroly ale podle Komory veterinárních lékařů plánované nejsou. Daleko větší motivací by měla být jistota, že se váš pes v případě ztráty rychle vrátí domů.

Praktický tip: čip je dobrý, adresář na obojku je rychlejší

Čip přečte jen veterinář nebo útulek se čtečkou. Člověk, který vašeho psa najde na ulici, vám ale většinou zavolá hned, pokud najde telefonní číslo přímo na obojku. Proto doporučujeme kombinovat obojí: zápis v evidenci a adresář nebo známku na obojek s vaším telefonem. Vybírat můžete i z obojků s možností vyšití jména a čísla.

Časté otázky

Můj pes má čip už deset let. Musím ho přesto zapsat?

Ano. Povinnost se týká všech psů bez ohledu na věk a na to, kdy byli očipováni. Stačí požádat o zápis při nejbližším očkování proti vzteklině.

Mám psa v soukromém registru. Převede se automaticky?

Ne. Soukromé registry s Centrální evidencí psů automaticky propojené nejsou a zápis v nich zákonnou povinnost nesplňuje. O zápis musíte požádat veterináře.

Kupuji štěně. Na co se mám ptát?

Zeptejte se, jestli je štěně očipované a zapsané v Centrální evidenci psů. Štěňata se mají zapisovat současně s čipováním, tedy ještě před předáním. Při převzetí pak nezapomeňte nechat zapsat změnu majitele. Další tipy k prvním dnům najdete v článku Jak se správně postarat o štěně či kotě?

Týká se evidence i koček?

Ne, Centrální evidence psů je jen pro psy. U koček zůstávají čip i registrace dobrovolné, přesto je doporučujeme, hlavně u koček, které chodí ven.

Podrobné informace a aktuální znění pravidel zveřejňuje Komora veterinárních lékařů ČR. Pokud si nejste jistí, jestli už je váš pes zapsaný, nejjednodušší je zeptat se při příští návštěvě svého veterináře.

Pssst... máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

Jaro je obdobím nového života. Příroda se probouzí, dny se prodlužují a spolu s tím přichází i čas mláďat. Právě na jaře si mnoho lidí přináší domů nové přírůstky – roztomilá štěňátka nebo hravá koťata. I když jde o krásné období plné radosti, je důležité si uvědomit, že péče o mládě je závazek, který vyžaduje zodpovědnost, trpělivost a informovanost.

Výběr štěněte nebo kotěte: na co si dát pozor

Výběr nového čtyřnohého člena rodiny by nikdy neměl být uspěchaný. Je důležité si mládě vždy osobně prohlédnout a zároveň zhodnotit prostředí, ze kterého pochází. Seriózní chovatel vám bez problémů umožní návštěvu, ukáže nejen mláďata, ale i matku, a ochotně odpoví na vaše otázky. Měl by vás informovat o tom, jak bylo mládě krmeno, jak probíhala jeho péče a socializace, a zároveň vám předat vzorek krmiva nebo doporučení, na které krmivo navázat, včetně základních rad k péči, očkování a odčervení.

Při návštěvě si všímejte i samotného prostředí – mělo by být čisté, bez zápachu a odpovídající potřebám zvířat. Samotné mládě by mělo působit aktivně, přirozeně zvědavě a bez známek stresu či apatie. Zkontrolujte jeho zdravotní stav: srst by měla být čistá a lesklá, oči bez výtoku, nos bez sekretu a uši čisté bez zápachu. Varovnými signály jsou odmítání ukázat chovné prostředí, nedostatek informací o původu a péči, špinavé podmínky nebo nezdravě působící, apatická mláďata. Důvěryhodný chovatel se navíc aktivně zajímá o to, kam mládě odchází, a snaží se zajistit, aby šlo do vhodného prostředí.

První dny v novém domově

Příchod mláděte do nového prostředí je velká změna. Je potřeba mu zajistit klidné a bezpečné místo, kde si může zvyknout na nové pachy, zvuky i lidi. Vyhněte se přetížení – návštěvy, hluk nebo časté braní do ruky mohou způsobit stres. Pomůže, když si od chovatele vyžádáte hračku, nebo hadřík na které je mládě zvyklé a cítí z něj pachy matky a prostředí, ve kterém bylo doposud.

Základní výbava by měla zahrnovat pelíšek nebo deku. Ať už si vyberete polštář, pelech s okrajem, nebo jednoduchou deku s podložkou, vždy je vhodné vybrat klidné místo bez průvanu. Pro psy představuje jejich pelíšek útočiště. Pokud pes něco „provede“ a uteče na místo, nikdy jej netrestejte přímo v pelíšku.

Misky na vodu a krmivo zvolte ideálně s protiskluzovou gumou, nebo jinak zabezpečené proti pohybu. Především štěňata bývají při krmení poměrně živá a snadno misku převrhnou. Zpočátku můžete pod misky dát podložku, která zabrání znečištění jejího okolí.

Nezbytnou součástí jsou také hračky pro zábavu a rozvoj. U štěňat dbejte na výběr správného materiálu s ohledem na období prořezávání a výměny zubů. Doporučují se plyšové, latexové, nebo látkové hračky. Vhodné jsou také takzvané „uzly“. Pokud jde o hračky pro kočky, je vhodné vaše kotě dostatečně zabavit, podobně jako štěně. Často je však třeba hledat, která hračka bude  vašemu kočičímu veličenstvu vyhovovat, jelikož kočky často ostentativně ignorují cokoliv, co jim s nadšením pořídíte a pak si nejvíce vyhrají se zmuchlaným papírem, nebo víčkem od pet-lahve.

Pro psy je také nutné vybrat vodítko a obojek, případně postroj. Při jejich výběru vám rádi pomohou odborníci na prodejnách. Pro účely výcviku je vždy lepší zvolit spíše obojek. Pokud však máte hodně malého pejska a máte obavy, můžete zvolit i postroj. 

Pro kotě je nutná též toaleta. Tu vybírejte s ohledem na velikost plemene kočky, aby mělo kotě pohodlný přístup. Pro začátek je vhodnější jednoduchá toaleta bez krytu. Kryté toalety jsou sice praktické s ohledem na eliminaci zápachu a vyhrabávání podestýlky, některé kočky se však bojí do toalety vlézt. Pokud tedy budete trvat na kryté toaletě již od začátku, doporučujeme vyndat dvířka a nasadit je zpět až si zvíře na toaletu zvykne.

Škrabadlo

Pro kočky je škrabadlo důležitou součástí jejich prostoru. Nutné je nejen k obrušování ostrých kočičích drápků, ale i jako jejich výsostné území. Kočky mají rády, když mohou své teritorium sledovat z vyvýšeného místa, ze kterého mají přehled. Proto je často vidíme na okně, nebo na nejvyšší skříni, kterou doma máte. Škrabadlo tedy umístěte nejlépe na místo bez průvanu, ze kterého má kočka, pokud možno co největší rozhled.

Správná výživa a režim

Mláďata rostou velmi rychle, proto potřebují kvalitní a vyváženou stravu. Vybírejte krmivo určené speciálně pro štěňata nebo koťata, které obsahuje dostatek živin pro správný vývoj. Kvalitní chovatel by vždy měl poskytnout vzorek krmiva do začátku, aby i v případě že se rozhodnete krmit jinou značkou zůstala možnost přechodu z jednoho krmiva na druhé. Každému jedinci vyhovuje něco jiného. Důležité je držet se doporučení chovatele, nebo jiného odborníka, který vám s výběrem pomůže.

Důležitý je také režim:

• krmte pravidelně (několikrát denně podle věku)
• zajistěte neustálý přístup k čerstvé vodě
• vytvořte pravidelný denní rytmus (krmení, hra, odpočinek)

Základní hygiena a péče v zimním období

U štěňat i koťat je důležitá také správná hygiena a přizpůsobení péče podmínkám, ve kterých žijí. Štěňata je vhodné postupně učit hygienické návyky a venčení – zpočátku často a pravidelně, ideálně vždy po spánku, nebo jídle. V zimním období je potřeba počítat s tím, že mládě je citlivější na chlad, proto by venčení mělo být krátké a případně doplněné o vhodné oblečení pro malé nebo krátkosrsté psy. Důležité je zabránit prochladnutí, proto po návratu domů psa důkladně osušte a zajistěte mu teplé místo. U koťat je klíčové udržovat čistou toaletu, která by měla být snadno dostupná a umístěná v klidném prostředí, aby ji kotě rádo používalo. Celkově je nutné sledovat, aby mládě nebylo vystaveno průvanu, vlhku nebo dlouhodobému chladu, protože jeho organismus je na změny teplot mnohem citlivější než u dospělých jedinců.

Výchova a socializace

První měsíce života jsou klíčové pro správný vývoj chování. Štěňata i koťata by měla postupně poznávat nové podněty – lidi, zvířata i prostředí.

U psů je důležitý základní výcvik (základní povely, hygienické návyky, socializace). Vždy používejte pozitivní motivaci – pochvalu a odměny, protože pes se nejlépe učí na základě dobré zkušenosti a posilování správného chování. Výcvik by měl být krátký, pravidelný a přizpůsobený věku i schopnostem štěněte, aby nedocházelo k jeho přetížení. Pokud si nevíte rady, je vždy lepší kontaktovat odborníka. Pokud je zvíře zmatené a vašim pokynům nerozumí, výcvik se zkomplikuje a obě strany jsou pak zbytečně frustrované. Vždy je dobré řídit se heslem: Pokud po psovi něco chci, musím ho to nejprve naučit.

Existuje také celá řada specifických druhů výcviku, které lze přizpůsobit povaze psa i potřebám majitele. Základní poslušnost může být doplněna například o agility, které rozvíjí obratnost a spolupráci psa s člověkem, nebo o lovecký výcvik u plemen se silnějším loveckým instinktem. 

Velmi důležitým principem napříč všemi typy výcviku je „operantní podmiňování“, tedy učení založené na důsledcích chování – to, co je odměněno, se opakuje, a nežádoucí chování bez posílení postupně ustupuje. Právě proto se ve výcviku nejčastěji využívá tzv. „pozitivní posilování“, které podporuje žádoucí chování pomocí odměn a jasné komunikace. Každý pes je jiný, a proto je vhodné zvolit takový typ výcviku, který odpovídá jeho temperamentu a zároveň bude bavit jak jeho, tak jeho majitele.

V případě koček je podstatné naučení na toaletu a škrabadlo. Kočka není pes, její mentalita je odlišná a jen zřídka se učí na povely, protože se mnohem více řídí svými přirozenými instinkty. Výchova kotěte proto spočívá spíše v pochopení jeho potřeb a vytvoření vhodného prostředí než v klasickém výcviku. Pokud má kočka k dispozici čistou toaletu na klidném místě, obvykle ji bez problémů používá, stejně tak je nutné nabídnout škrabadlo, aby si mohla přirozeně brousit drápky a nepoškozovala nábytek. Nežádoucí chování je vhodné jemně přesměrovat správným směrem a podpořit pozitivní motivací, nikoli tresty. Důležitá je trpělivost, důslednost a respekt k individuální povaze každé kočky, protože právě to vede ke spokojenému soužití.

Veterinární péče

První návštěvu u veterináře byste rozhodně neměli odkládat. Ideálně by měla proběhnout co nejdříve po příchodu mláděte do nového domova, aby veterinář mohl zkontrolovat jeho celkový zdravotní stav, případně včas odhalit skryté problémy. Součástí návštěvy bývá také čipování, nastavení očkovacího plánu, doporučení ohledně odčervení a celkové prevence proti parazitům. Veterinář vám zároveň poskytne důležité informace k výživě, vývoji a péči o konkrétního jedince a odpoví na vaše dotazy.

Použití antiparazitik u mláďat: rizika, možnosti a opatrnost

Mláďata jsou velmi citlivá na parazity – jak vnitřní (např. červy), tak vnější (blechy, klíšťata). Ochrana je proto důležitá, ale musí být prováděna s maximální opatrností. Nevhodně zvolený přípravek může mláděti uškodit a případné předávkování může způsobit zdravotní komplikace. Některé přípravky pro dospělá zvířata nejsou vhodná pro mláďata, je tedy třeba dbát zvýšené opatrnosti a vždy důkladně číst příbalový leták a návod na použití. Pokud si nejste jistí, konzultujte použití s veterinárním lékařem. 

Někteří výrobci uvádí, že přípravek je vhodný i pro mláďata. Například Frontline sprej proti blechám a klíšťatům je vhodný pro štěňata/koťata již od 2 dnů věku. Může se však stát, že zvíře bude na některou z látek citlivé, nebo alergické. Proto je třeba při prvním použití dbát zvýšené opatrnosti, začínat se s níženou dávkou a zvíře pozorovat. 

Možné je také použití přírodních prostředků, které jsou ke zvířeti šetrnější a jsou čistě na přírodní bázi. Přípravky na rostlinné bázi obvykle fungují tak, že svým složením parazity odpuzují. Na rozdíl od klasických chemických antiparazitik většinou parazity přímo nezabíjejí, ale vytvářejí pro ně nevhodné prostředí, čímž snižují pravděpodobnost napadení. Jejich účinek bývá však spíše preventivní.

Složení těchto přípravků se obvykle opírá o různé rostlinné extrakty a esenciální oleje. Často se využívají například výtažky z citronely, levandule, tea tree (čajovníku), eukalyptu nebo neemového oleje, které jsou známé svými repelentními účinky. Tyto látky působí na parazity především svým aroma a chemickým složením, které je pro ně nepříjemné. V některých případech bývají doplněny i o další přírodní složky podporující zdraví kůže a srsti. I přesto je vhodné sledovat reakci zvířete, protože i přírodní látky mohou u citlivějších jedinců vyvolat podráždění nebo alergickou reakci, a jejich účinnost nemusí být vždy dostatečná při vyšším výskytu parazitů.

Při použití antiparazitik, nebo podpůrných odpuzujících přípravků vždy dodržujte doporučené dávkování uvedeném na přípravku a sledujte reakci zvířete po aplikaci. Veterinář je v tomto ohledu klíčový – pomůže nastavit správný antiparazitární plán přímo na míru vašemu mláděti.

Láska, trpělivost a zodpovědnost

Mít doma mládě je krásné, ale zároveň náročné. Vyžaduje čas, energii i trpělivost. První týdny bývají plné objevování, učení a někdy i drobných nehod, které k tomuto období neodmyslitelně patří. Odměnou vám však bude věrný společník a silné pouto, které si společně vytvoříte. Právě každodenní péče, společně strávený čas a vzájemná důvěra stojí na začátku vztahu, který může trvat mnoho let.

Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

S příchodem jara začíná období, které každoročně trápí většinu chovatelů – sezóna klíšťat, blech a dalších vnějších parazitů. Tito drobní cizopasníci mohou způsobovat nepříjemné kožní problémy, alergické reakce, ale především přenášet závažná infekční onemocnění. Základem ochrany je proto správná prevence a vhodně zvolené antiparazitikum.

Klíšťata u psů a koček

V České republice je nejrozšířenějším druhem klíště obecné (Ixodes ricinus). V posledních letech se zejména na jižní Moravě objevuje také piják lužní (Dermacentor reticulatus).

Klíšťata jsou aktivní především od jara do podzimu, při mírné zimě se s nimi ale lze setkat i celoročně. Nevyskytují se jen v lesích – běžná jsou i v městských parcích, zahradách nebo v trávě u domu. Klíšťata mohou přenášet nebezpečné nemoci, například lymskou boreliózu, anaplasmózu, ehrlichiózu, babesiózu, nebo klíšťovou encefalitidu. K přenosu většiny původců dochází až po delší době přisátí (zpravidla po 24 hodinách), proto je důležité klíště co nejdříve odstranit.

Klíště prochází čtyřmi vývojovými stádii – vajíčko, larva, nymfa a dospělec. Vývoj probíhá ve venkovním prostředí a je závislý na teplotě. V domácnosti se klíšťata nepřemnožují, protože samičky kladou vajíčka do půdy.

Jak klíště správně odstranit?

Klíště je třeba odstranit správně a bezpečně. Použijte k tomu pinzetu nebo speciální háček a uchopte klíště co nejblíže ke kůži. Následně ho vytahujte plynulým tahem, aby se neporušilo. Po odstranění místo pečlivě vydezinfikujte. Klíště nepokoušejte ničím mazat ani polévat olejem, protože by to mohlo vyvolat zvrácení jeho obsahu do těla a zvýšit tak riziko přenosu nemocí. Po vytažení je mírné zarudnutí běžné. Pokud by místo výrazně oteklo, hnisalo nebo se zhoršovalo, je vhodné navštívit veterináře.

Někdy se stane, že při vytahování zůstane část klíštěte v kůži. V takovém případě není třeba panikařit – tělo zbytky většinou samo vyloučí. Postižené místo vydezinfikujte a sledujte, zda nedochází k zarudnutí, otoku nebo hnisání. Nepokoušejte se zbytky klíštěte vyříznout, mohlo by to vést k zavlečení infekce a zhoršení stavu. Pokud by se ranka začala silně zaněcovat nebo se objevily jiné neobvyklé příznaky, je vhodné navštívit veterináře.

Blechy – skrytý problém domácnosti

Na rozdíl od klíšťat představují blechy dlouhodobý problém i v domácím prostředí. Bleší populace se skládá pouze z asi 5 % dospělců na zvířeti. Zbylých 95 % tvoří vajíčka, larvy a kukly v prostředí – v pelíšku, kobercích, sedačkách nebo podlahových spárách. Kukla může v nepříznivých podmínkách přežívat až jeden rok. Pro úplné odstranění je tedy nutné kombinovat péči o zvíře s péčí o domácnost. Blechy mohou způsobit dermatitidu, chudokrevnost a přenášet tasemnice.

Jak poznat napadení blechami?

• intenzivní svědění
• časté drbání a okusování
• černé tečky v srsti (bleší trus)
• podráždění kůže nebo lysiny

Jak odstranit blechy z domácnosti a mazlíčka

• Umyjte zvíře šamponem určeným proti blechám. Šampon rychle odstraní dospělce, kteří se právě nacházejí na srsti. Po umytí je vhodné zvíře vyčesat – odstraní se zbytky mrtvých blech a vajíček, které by zůstaly v srsti a mohly se dále šířit.
• Použijte vhodné antiparazitikum – spot-on, sprej nebo obojek, aby byla zajištěna dlouhodobá ochrana a zabití případných přeživších parazitů.

Odstraňte blechy z prostředí:

• Pelechy, deky, přikrývky a prádlo perte alespoň na 60 °C, aby se zahubily vajíčka, larvy i kukly.
• Koberec, pohovky a další měkké povrchy můžete vysát a vysátý obsah okamžitě zlikvidovat mimo byt.
• V případě silného zamoření je vhodné použít speciální spreje nebo prášky na likvidaci blech v domácnosti, které působí proti vajíčkům a larvám.

Důsledné provedení všech kroků zajistí, že se blechy z domácnosti a zvířete rychle odstraní a problém se nebude opakovat. Pravidelná kontrola srsti a prostředí je potom klíčová k prevenci opětovného napadení.

Veterináři doporučují preventivní odčervení

Pokud se u psa objeví blechy, často se doporučuje zároveň odčervení. Blechy totiž mohou přenášet larvy pásomnic, takže pes může být infikován i vnitřními parazity. Odčervení je obzvlášť vhodné u štěňat nebo u psů, kteří se pohybují venku a loví hlodavce. Účinná je kombinace odblešení, preventivního odčervení a úklidu prostředí.

U koček platí podobné pravidlo – protože často loví hlodavce, mohou být ohroženy pásomnicemi přenášenými blechami, a preventivní odčervení se proto doporučuje i jim.

Typy antiparazitní ochrany

Krátkodobá ochrana (obvykle 1 měsíc) - spot-ony

Spot-on přípravky se aplikují přímo na kůži mezi lopatky nebo na krk. Důležité je nanášet je na suchou kůži, nekoupat zvíře minimálně 24 hodin po aplikaci a dodržovat dávkování podle jeho hmotnosti. Časté koupání běžnými šampony může jejich účinnost výrazně zkrátit.

Dlouhodobá ochrana (několik měsíců) - antiparazitní obojky

Antiparazitní obojky poskytují ochranu často po celou sezónu. Důležité je dbát na několik věcí: správnou velikost a utažení obojku (mezera by měla být na dva prsty), u některých obojků je nutné je při koupání sundávat, a účinek u většiny obojků nastupuje postupně. Některým vadí pouze když se zvíře šamponuje. Důležité je si vždy přečíst návod na aplikaci. V některých případech je nutné obojek předem „aktivovat".

Výhody obojků:

• dlouhodobý účinek
• dobrý poměr cena/výkon
• není nutná měsíční aplikace

Šampony a doplňky

Kromě obojků a spot-on přípravků existují také antiparazitní šampony, které účinně odstraňují klíšťata a blechy při koupání. Tyto šampony obvykle obsahují insekticidní složky, které parazity usmrtí nebo je odradí od přichycení na kůži a srst. Je však důležité pamatovat, že účinek šamponu je dočasný a pravidelné používání spolu s dalšími metodami ochrany poskytuje nejlepší výsledky.

K doplňkové ochraně lze využít i zařízení, která vydávají ultrazvukové signály odpuzující klíšťata a blechy – i když jejich účinnost není stoprocentní, mohou být užitečným doplňkem proti parazitům, zejména v domácím prostředí.

Proč se může účinnost lišit?

Doba účinnosti antiparazitik je stanovena laboratorními testy, avšak v běžném životě ji mohou ovlivnit různé faktory, jako je časté koupání, používání nevhodných šamponů, nesprávná aplikace či přerušení ochrany mezi jednotlivými dávkami. Proto je důležité dodržovat pokyny výrobce a aplikovat přípravek včas.

Antiparazitika nejsou stoprocentní ochrana

Je důležité si uvědomit, že žádné antiparazitum neposkytuje 100% ochranu, zejména proti klíšťatům. Majitelé často vidí na procházce jedno přisáté klíště a mají pocit, že obojek nebo spot-on selhal. Ve skutečnosti se zvíře během cesty setkalo s desítkami či stovkami klíšťat, a pokud se jich na srsti zachytilo jen jedno, je to stále znamení účinné ochrany.

V takovém případě není vhodné okamžitě kombinovat nebo zvyšovat dávky jiným antiparazitikem, protože kombinace různých látek může vést k toxickým reakcím a ohrozit zdraví a někdy i život zvířete. Důležitá je pravidelná kontrola srsti a včasné odstranění přisátého klíštěte. Tím se snižuje riziko přenosu nemocí a zajišťuje skutečný účinek ochrany.

Komáři, pakomáři a jiný „otravný“ hmyz

Ochrana proti parazitům se netýká pouze klíšťat a blech. Některé moderní antiparazitní přípravky působí také proti komárům, pakomárům, muchničkám či bodalkám. Tito bodaví hmyzí parazité nejsou jen obtěžující – mohou přenášet závažná onemocnění, například dirofilariózu (tzv. srdeční červivost), jejímž přenašečem jsou právě komáři. Pakomáři se podílejí na přenosu leishmaniózy, která se vyskytuje zejména v teplejších oblastech Evropy a představuje riziko při cestování se psem do zahraničí.

Repelentně působící antiparazitika navíc snižují množství bodnutí, a tím i riziko alergických reakcí či zánětlivých kožních problémů. Při výběru přípravku je proto vhodné zohlednit nejen ochranu proti klíšťatům a blechám, ale i proti létajícímu hmyzu – zejména pokud se pohybujete v blízkosti vody, v přírodě nebo cestujete do zahraničí.

Antiparazitika na rostlinné bázi (přírodní oleje)

Vedle klasických chemických přípravků existují i antiparazitika na rostlinné bázi, založená na éterických olejích a silicích, například geraniolu, citronelovém, eukalyptovém či levandulovém oleji, případně neemovém oleji. Tato přírodní látky působí především odpuzujícím efektem, parazity tedy spíše odradí, než přímo zabíjejí.

Tyto druhy antiparazitik jsou obvykle dostupné ve formě obojků, spot-on kapek, sprejů nebo šamponů. Jejich účinnost bývá kratší než u klasických veterinárních přípravků a vyžaduje častější aplikaci. Výhodou je šetrnější působení na zvíře i prostředí a nižší riziko toxických reakcí, což je zvlášť důležité u citlivých zvířat.

U koček je však třeba být opatrný – některé silice, například tea tree olej, mohou být pro ně toxické, proto je nutné používat produkty určené přímo pro ně.

Důležité bezpečnostní upozornění

Kočka není malý pes. Některá antiparazitika pro psy obsahují látky (například permethrin nebo amitraz), které jsou pro kočky vysoce toxické. Vždy používejte přípravek určený přímo pro daný druh zvířete.

Některé přípravky nejsou vhodné pro gravidní, velmi mladá nebo nemocná zvířata – v případě pochybností je vhodné poradit se s veterinárním lékařem.

Pozor na kombinace různých přípravků

Při používání antiparazitik je velice důležité nesmíchat různé přípravky mezi sebou, pokud to není výslovně doporučeno výrobcem nebo veterinářem. Kombinace několika chemických látek může způsobit silné toxické reakce, otravu a v krajních případech i smrt zvířete.

U některých zvířat se může objevit alergická reakce na antiparazitika. Příznaky mohou zahrnovat například intenzivní svědění a drbání, zarudnutí nebo otoky kůže, kopřivka nebo vyrážka, zvracení, průjem, nebo letargie a snížená aktivita.

Pokud se objeví jakýkoli z těchto příznaků, je nutné okamžitě opláchnout zvíře vodou (pokud jde o přípravek na povrchu), odstranit zdroj kontaktu a kontaktovat veterináře. Vážné reakce mohou vyžadovat rychlý lékařský zásah, případně podání antihistaminik nebo jiného vhodného léku pod dohledem odborníka.

Bezpečné kombinace antiparazitik

I když kombinace různých chemických přípravků může být nebezpečná, některé kombinace jsou bezpečné, a dokonce účinně doplňují ochranu. Například:

• Přírodní obojek na bázi rostlinných olejů + spot-on přípravek – obojek působí jako repelent, odpuzuje parazity, zatímco spot-on látka účinně zabíjí blechy a klíšťata.
• Antiparazitní obojek + sprej na prostředí – obojek chrání zvíře po delší dobu, zatímco sprej hubí larvy, vajíčka a parazity v pelíšku, na koberci či sedačce.
• Spot-on přípravek + šampon proti blechám – šampon odstraní dospělce přímo na zvířeti, spot-on zajistí dlouhodobou ochranu proti nově přisátým parazitům.

U všech kombinací platí zásada: nepřekračovat doporučené dávkování a používat produkty určené pro konkrétní druh zvířete. Při pochybnostech je vhodné poradit se s veterinářem. Vždy je proto důležité před aplikací antiparazitika znát zdravotní stav zvířete, zohlednit jeho věk, hmotnost, případné onemocnění a druh zvířete, aby byla ochrana účinná a bezpečná.

Základem je pravidelná kontrola

Žádné antiparazitikum neposkytuje 100% ochranu. Srst je proto vhodné pravidelně kontrolovat – zejména uši, oblast mezi prsty, pod obojkem, třísla a okolí řitního otvoru. Správně zvolená prevence však výrazně snižuje riziko napadení i přenosu nebezpečných onemocnění a pomáhá udržet vašeho psa či kočku zdravé po celou sezónu.

Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

Ptáci patří mezi nejpozoruhodnější skupinu živočichů. Mají řadu anatomických a behaviorálních zvláštností, které jim umožňují létat, přežít v různém typu prostředí, a v některých případech projevují velmi vysokou inteligenci. Pojďme si některé z těchto unikátních vlastností přiblížit.

Duté kosti – lehké, ale pevné

Jednou z nejdůležitějších adaptací ptáků pro létání jsou duté dlouhé kosti. Kosti jsou lehké, ale zároveň pevné díky vzpřímeným přepážkám uvnitř. Tyto přepážky zvyšují jejich mechanickou odolnost a umožňují kostem snášet zatížení při letu, dopadech nebo nárazech, aniž by se lámaly. Hmotnost jejich kostry je díky tomu výrazně nižší než u savců podobné velikosti. To je zásadní pro schopnost letu, díky snížení energetické náročnosti mávání křídel. Tato vlastnost je zachována i u nelétavých druhů, například u pštrosů. I když pštrosi nelétají, jejich kosti jsou stále lehké, což zajišťuje rychlý běh a výbornou manévrovatelnost.

Nevýhodou však je, že v případě poranění nebo zlomeniny, má zvíře velmi omezenou šanci na přežití. Na rozdíl od plných kostí se zlomenina u duté kosti obtížně hojí a často znamená, že schopnost létat nemusí být obnovena. Proto jsou duté kosti kombinací dokonalé lehkosti a zároveň určité zranitelnosti.

Mnohé duté kosti ptáků jsou napojeny na vzdušné vaky, které jsou součástí jejich vysoce efektivního dýchacího systému. Díky tomu je kyslík lépe distribuován během náročného letu a zvyšuje se kapacita plic. Tento systém je zvlášť důležitý u ptáků, kteří létají ve vysokých nadmořských výškách, například u orlů nebo hus migrantek.

Dva žaludky – rozdělení práce

Ptáci mají dva žaludky: žlaznatý a svalnatý.

• Žlaznatý žaludek produkuje trávicí enzymy a kyseliny, které rozkládají potravu na chemické úrovni.
• Svalnatý žaludek naopak mechanicky drtí potravu, často s pomocí malých kamínků nebo písku, které ptáci spolykají. 

Tato dvojitá konstrukce umožňuje efektivně trávit tvrdou potravu, například semena nebo ořechy. I z toho důvodu je nutné přidávat do potravy „ptačí grit“ jak v případě malých andulek, tak i u velkého ptactva. Venkovní ptactvo, jako například slepice si nějaký ten kamínek vždy zobne sama, pokud má přístup na zahradu, nebo na dvorek.

Vole – sklad potravy a zásobárna pro mláďata

Mnoho ptáků má vole, což je rozšířená část jícnu, kde mohou potravu krátkodobě skladovat. Vole umožňuje ptákům nasbírat více potravy najednou a strávit ji postupně. Tento orgán je také klíčový při krmení mláďat. Rodiče potravu částečně zpracují a pak ji vyvrhnou přímo do jejich zobáku. Díky tomu mohou ptáci rychle nasbírat potravu, odletět zpět do hnízda a nakrmit svá mláďata, aniž by se museli často vracet. Vole je tedy jak sklad, tak zásobárna, která umožňuje efektivní péči o potomky.

Hlasivky a zpěv

Ptáci nemají hlasivky jako savci, místo toho mají „syrinx“, umístěný na rozhraní průdušnice a průdušek, tedy v místě, kde se průdušnice větví do plic. Díky tomu, že zvuk vzniká právě v syrinxu, dokážou vytvářet velmi složité a melodické zvuky díky svalové kontrole a rezonančním vakům. U některých ptáků (zejména pěvců) je syrinx tak vyvinutý, že může produkovat dva nezávislé tóny současně, což umožňuje velmi složité zpěvy. Například slavíci nebo kanáři dokáží vytvářet velmi melodické a komplexní písně. Některé druhy papoušků, například žako, umí napodobovat lidskou řeč.

Rozpětí křídel

Rozpětí křídel je jedním z nejpůsobivějších ukazatelů toho, jak jsou ptáci přizpůsobeni letu. Mezi rekordmany patří albatros královský, jehož křídla mohou dosahovat až téměř 3,5 metru, což mu umožňuje využívat vzdušné proudy a bez námahy překonávat tisíce kilometrů nad oceány. Dravci, jako je orel skalní, se spoléhají na široká a silná křídla s rozpětím okolo 2 metrů, která jim poskytují stabilitu při plachtění i při prudkých útocích na kořist. Menší druhy, například vlaštovky, mají úzká a dlouhá křídla umožňující mimořádnou obratnost a rychlé manévrování. Rozdíly v rozpětí křídel tak ukazují, jak úzce souvisí tvar těla ptáků s jejich životním stylem a prostředím, ve kterém se pohybují.

Inteligence ptáků

Ptáci patří mezi nejchytřejší živočichy mimo savce. Jejich chytrost se projevuje různými způsoby: řešením problémů, používáním nástrojů, sociální interakcí, a dokonce schopností plánovat do budoucna.

Krkavci (například havrani a straky) jsou proslulí svou vysokou inteligencí. Dokážou například:

• Házet ořechy na silnici a pak počkat, až projede auto, aby je rozdrtilo.
• Používat klacky nebo kameny jako nástroje k získání potravy.
• Rozpoznat jednotlivé lidské tváře a pamatovat si, kdo jim v minulosti ublížil či pomohl.

Papoušci, například žako, mají kognitivní schopnosti srovnatelné s 4–5letým dítětem. Díky tomu umí: 

• Napodobovat lidskou řeč a zvuky prostředí.
• Počítat, třídit předměty podle barev a velikosti.
• Řešit logické úkoly, například otevřít složité mechanismy, aby se dostali k potravě.

Další příklady inteligentních ptáků:

• Holubi mají výbornou orientaci a paměť – dokážou si zapamatovat složité trasy a vrátit se domů z mnoha kilometrů.
• Papoušci kakadu dokáží plánovat dopředu, například schovávat potravu na později.
• Druhy sociálních ptáků (např. vrabci nebo sojky) umí spolupracovat a učit se jeden od druhého, což ukazuje na schopnost sociální inteligence.

Další zvláštnosti

Sova – mistr otočení krku

Sovy jsou známé svou schopností otočit krk až o 270°. To jim umožňuje sledovat kořist bez pohybu těla, což je výhodné při lovu v noci, kdy by sebemenší pohyb mohl vyplašit kořist. Sova nemá více obratlů než jiní ptáci – má jich 14 (u člověka 7) – ale její propracovaný systém cév a šlach umožňuje, aby při otočení krku nedošlo k přerušení průtoku krve do mozku. Díky tomu může sova bezpečně sledovat okolí téměř ze všech úhlů.

Hadilov – specialista na jedovaté hady

Hadilov (někdy označovaný jako královský hadí orel) je pták dravý, který se specializuje na lov hadů, včetně jedovatých druhů. Používá bleskurychlý úder zobákem a drápy, aby kořist okamžitě usmrtil. Jeho odolnost vůči hadímu jedu a precizní taktika lovu ho řadí mezi nejefektivnější predátory hadů. Hadilov často zabíjí hady, které by jiní predátoři neohrozili, což dokazuje jeho specializovanou adaptaci.

Někteří ptáci používají nástroje – např. kalousi nebo šedí krkavci umí používat klacíky k lovu hmyzu. Některé druhy mají extrémně dlouhý krk (např. pelikáni), který jim umožňuje chytat ryby ve velké vzdálenosti. Například flamingové filtrují potravu speciálními zobáky a jejich intenzivní růžová barva je tedy výsledkem pigmentů z potravy.

Ptáci nejsou jen krásnými zpěváky nebo elegantními letci. Jejich anatomie, chování a inteligence dokazují, že jsou mistry adaptace a přežití. Od dutých kostí přes dvojité žaludky až po sofistikované hlasivky a fascinující chytrost – ptáci jsou skutečnými zázraky přírody.

Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

Zdravé zuby a dásně jsou u psů a koček klíčové pro jejich celkové zdraví. Bohužel mnoho majitelů podceňuje dentální hygienu svých mazlíčků, což může vést k bolestivým zánětům, ztrátě zubů, a dokonce i ovlivnit funkčnost orgánů, jako jsou srdce nebo ledviny. V tomto článku se podíváme na to, jak se o zuby psů a koček správně starat.

Zubní plak, nebo zubní kámen?

Mnoho majitelů si zaměňuje zubní plak se zubním kamenem. Zubní plak je měkký, lepkavý film bakterií, který se tvoří na povrchu zubů. Pokud se pravidelně neodstraňuje, mineralizuje a stává se tvrdým zubním kamenem. Jelikož zubní plak je měkký, je tedy i snadno odstranitelný, stejně jako u člověka – ideálně pravidelným čištěním zubů nebo dentálními pomůckami. Zubní kámen je tvrdý a pevně přilnutý k zubu. V takovém případě většinou bývá nutný zásah veterináře, který kámen odstraní ultrazvukem nebo ručně.

Možnosti péče o zuby

Dentální pamlsky

Speciální pamlsky pomáhají odstraňovat plak a podporují svěží dech. Pamlsky vyrábí množství značek, mají nejrůznější tvary a složení. Jsou praktickým a chutným doplňkem každodenní péče o psí chrup. Pomáhají mechanicky odstraňovat zubní plak, omezují tvorbu zubního kamene a přispívají ke svěžímu dechu, což má pozitivní vliv nejen na zdraví dutiny ústní, ale i na celkovou pohodu psa. Pravidelné podávání kvalitních dentálních pamlsků může snížit riziko zánětů dásní a dalších stomatologických problémů, zejména pokud je součástí komplexní péče zahrnující i čištění zubů a vhodnou stravu. Díky různým velikostem a složením lze dentální pamlsky snadno přizpůsobit věku, velikosti i specifickým potřebám jednotlivých psů. Pamlsky fungují nejlépe u psů, kteří je rádi kousají, u koček je účinnost omezená.

Zubní kartáčky a pasty

Nejefektivnější způsob prevence. Je důležité používat pastu určenou pro zvířata – lidská pasta obsahuje fluor, který je pro psy a kočky toxický. Čištění by mělo být ideálně na denní bázi, nebo alespoň několikrát týdně. V případě malých psů můžete použít kartáček, který se navlíkne na prst, aby byl zachován co nejlepší kontakt se zubem.

Enzymatické gely

Enzymatické gely jsou šetrným a praktickým řešením péče o dutinu ústní psů a koček, které netolerují čištění zubů kartáčkem. Obsahují enzymy, jež omezují množení bakterií, a tím snižují tvorbu zubního plaku a zubního kamene. Gel se nanáší přímo na zuby a dásně, obvykle prstem nebo aplikátorem. Zvíře si jej samo rozetře jazykem, takže není nutné mechanické čištění. Právě proto jsou enzymatické gely často jedinou reálně použitelnou možností u koček, které kartáček odmítají. Při pravidelném používání slouží jako účinná prevence dentálních problémů a podporují zdraví dásní i celkové ústní hygieny.

Ústní vody a přípravky do pitné vody

Další možností podpory zubní hygieny jsou ústní vody a dentální přípravky přidávané do pitné vody. Tyto produkty obsahují látky, které omezují množení bakterií v dutině ústní, zpomalují tvorbu zubního plaku a pomáhají zlepšit dech. Výhodou těchto přípravků je snadná aplikace, protože se jednoduše přidávají do misky s vodou nebo se používají jako sprej či roztok do tlamy. Je ale důležité si uvědomit, že ústní vody ani přípravky do vody neodstraňují již vzniklý zubní kámen. Fungují především jako prevence a doplněk k mechanickému čištění, dentálním pamlskům nebo enzymatickým gelům. U koček a psů, kteří si nenechají čistit zuby kartáčkem, mohou tyto přípravky představovat užitečné kompromisní řešení, i když jejich účinek je mírnější. Při výběru je nutné používat pouze produkty určené pro zvířata, bez alkoholu a agresivních chemických látek. Ideální je jejich dlouhodobé a pravidelné používání v kombinaci s dalšími formami dentální péče.

Dentální hračky

Hračky s texturou, kterou pes nebo kočka žvýká, pomáhají čistit zuby a masírovat dásně. Dentální hračky nejsou jen obyčejné hračky – jejich povrch s výstupky, drážkami nebo otvory je navržen tak, aby při žvýkání mechanicky odstraňoval zubní plak a masíroval dásně, což pomáhá předcházet zánětům i nepříjemnému zápachu z tlamy. Hračky zároveň poskytují zvířeti zábavu a duševní stimulaci při hře. Během žvýkání se plak částečně oškrábává – pokud si zvíře hračku bere pravidelně, může to dlouhodobě zpomalit tvorbu zubního kamene. Drážky a výstupky masírují dásně, čímž podporují lepší krevní oběh a zdraví dásní.

U koček je výběr dentálních hraček omezenější a žádné standardní hry nenahradí kartáček či enzymatické gely, ale můžete zkusit například měkké gumové kousky nebo malé textilní hračky, které kočka ráda žvýká. Někdy jsou i plněné catnipem či silvervine – ale pozor, nejsou to dentální produkty – jejich dentální účinek není ověřený. Interaktivní hračky, které nabádají kočku k žvýkání a lízání jsou také vhodné.

Speciální dentální granule – jak fungují a co od nich čekat

Vedle běžných suchých granulí existují speciálně navržené dentální (oral care) řady, které mají za úkol mechanicky i chemicky snižovat tvorbu zubního plaku a tím i kamene během žvýkání. Tyto granule bývají označeny přívlastek „Dental“, „Oral Care“ nebo „Dental Care“ a jejich receptura a tvar jsou přizpůsobeny tomu, aby při kousání více třely zuby a čistily jejich povrch. Některé granule navíc obsahují látky (např. chelátory), které pomáhají vazbě minerálů a zpomalují mineralizaci plaku na zubní kámen.

Výhoda oproti běžným granulím:

Mechanická struktura = více kontaktu s povrchem zubu při žvýkání

Speciální textury = pomáhají odstraňovat plak bez drhnutí kartáčkem

Některé receptury obsahují i látky s antibakteriálním účinkem nebo podporou svěžího dechu

Poznámka: I když „dental“ granule pomáhají redukovat tvorbu plaku a kamene, samotné krmivo nikdy nevyčistí zuby tak efektivně jako mechanické čištění kartáčkem nebo dentální hračky. Granule se navíc hodí jako preventivní opatření – čím dříve se dají do stravy, tím lépe.

Zásah veterináře

Pokud se u zvířete vytvoří zubní kámen, pouze veterinář jej může bezpečně odstranit. Nejčastěji se používá ultrazvuk (laser), který kámen šetrně odstraní, ale existuje i mechanická metoda, kdy se kámen opatrně seškrábne speciálními nástroji. Zkušený majitel, který má potřebné znalosti a cvik, může tuto mechanickou metodu používat i doma, ale pokud si není jistý, je lepší svěřit odstranění kamene profesionálovi, aby nedošlo k poškození zubní skloviny nebo dásní.

Jak dentální zdraví ovlivňuje to celkové

Špatný stav zubů a dásní nemusí znamenat jen bolest a ztrátu zubů – může mít vliv i na životně důležité orgány. Bakterie z plaku a zubního kamene se mohou dostat do krevního oběhu, což zvyšuje riziko zánětů srdce, ledvin a jater. Chronické záněty dásní navíc oslabují imunitní systém a mohou způsobit celkové oslabení organismu. To je jeden z hlavních důvodů, proč pravidelná dentální hygiena není jen kosmetická záležitost, ale je klíčová pro dlouhý a zdravý život psa či kočky.

Historie péče o zuby – proč dříve nebyla tolik potřebná

Dříve měli psi a kočky přístup k syrovým kostem a tužším potravinám, které mechanicky čistily zuby. Dnešní mazlíčci často dostávají měkké krmivo, které se zubů nedotýká, a proto je péče o zuby nutná.

Proto je dobré zvážit způsob krmení i z těchto praktických důvodů:

Suché granule: Pomáhají mechanicky odstraňovat plak, a to u psů i koček.

Měkké krmivo: Snadno ulpívá na zubech, zvyšuje riziko vzniku plaku a zubního kamene.

Kočka není pes

Psi si obvykle snáze zvykají na čištění zubů, žvýkají dentální hračky a pamlsky. Zatím co kočky často odmítají kartáček a pastu. U nich se doporučují enzymatické gely, speciální dentální pamlsky a suché granule vhodné pro čištění zubů.

Tipy pro kočky, které si nechávají zuby čistit obtížně

Nanášejte enzymatický gel přímo na zuby nebo dásně. Používejte dentální pamlsky určené pro kočky – i krátké žvýkání pomáhá. Kombinujte suché granule s krmivy, která mají větší kusy nebo drsnou strukturu. Postupujte trpělivě – i pár sekund denně je lepší než nic.

Pravidelná péče o zuby prodlužuje život mazlíčka a zlepšuje jeho komfort. Kombinace mechanického čištění, dentálních pomůcek a veterinární kontroly je nejspolehlivější cestou k zdravým zubům.

Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

Zima je obdobím, které může být pro psy stejně zábavné jako pro lidi – sníh, mráz a čerstvý vzduch lákají na procházky. Nicméně pro některá plemena, zejména ta s krátkými nožičkami a čerstvě narozená štěňata může být zima náročnější. Přinášíme praktické tipy, jak zpříjemnit venčení i v chladném počasí.

Plemena s bříškem blízko u země

Některá plemena psů, jako například jezevčík, mops, corgi nebo buldoci, mají krátké nohy a jejich břicho je v těsné blízkosti sněhu a ledu. To zvyšuje riziko podchlazení a kontaktu s chemikáliemi, například posypovou solí. Proto se v tomto případě doporučuje používat oblečky nebo svetry, který zakryjí hrudník a břicho. Také je lepší venčit spíše na udržovaných cestách, kde je méně soli nebo písku.

Naháči a plemena s řídkou srstí

Psi s krátkou srstí nebo bez srsti, například naháči, chrtíci či jiná elegantní plemena, jsou na chlad velice choulostiví. Jejich tělo nemá přirozenou ochranu proti mrazu, proto je potřeba dbát na maximální teplo a ochranu.

• Používejte teplé, dobře padnoucí oblečky nebo svetry pokrývající hrudník, břicho i záda (především kvůli ledvinám).
• Na krátké procházky volte ideálně cesty v závětří a se suchým povrchem.
• Po návratu domů je vhodné psa rychle osušit a dopřát mu vyhřáté místo k odpočinku.

Tímto způsobem můžete zajistit, že i naháči, nebo krysaříci zvládnou zimu bezpečně a bez stresu.

Sněhové koule v srsti

Dlouhá nebo jemná srst, zejména na nohách a bříšku, má tendenci tvořit sněhové koule, které jsou nepříjemné a chladivé. Z toho důvodu je u plemen, kterými jsou například pudlové doporučováno:

• Kontrolovat a odstraňovat sníh během procházky.
• Zastřihnout srst mezi tlapkami nebo použít ochranný vosk na srst.
• Používat oblečení s voděodolnou úpravou.

Ochrana tlapek před solí a mrazem

Sníh a sůl mohou způsobit popraskané, zarudlé nebo bolestivé tlapky. Několik tipů, jak tlapky ochránit:

• Psí botičky: ideální při hlubokém sněhu nebo silném posypu.
• Balzámy na tlapky: vytvoří ochrannou vrstvu před solí a mrazem.
• Po procházce vždy opláchnout tlapky teplou vodou a vytřít do sucha.

Vhodná délka procházek

V zimě se mění i potřeba pohybu. Malá plemena a krátkonozí psi by neměli být venku příliš dlouho – ideálně 15–30 minut na jednu procházku, podle aktuální teploty. Při mrazu pod -5 °C je lepší zvolit více krátkých procházek než jednu dlouhou. Během procházky sledujte psa. Pokud začne třást se nebo zvedat tlapky, je čas jít domů.

Venčení malých štěňat

Štěňata jsou citlivější na chlad a méně odolná vůči vlhkosti. Krátké, ale časté procházky jsou ideální, aby se učila venku čůrat a vykonávat potřebu. Oblečení a botičky mohou být nutné už od prvního zimního období. Také zajistěte suché místo na odpočinek po návratu domů, aby se rychle zahřála. Pelíšek by měl být umístěn na klidném místě bez průvanu, ideálně ne pod oknem, kde se v zimě často větrá a rychle mění teplota. Nejlépe v rohu místnosti, aby se pes cítil bezpečně a měl své útočiště. 

Oblečky nejsou hýčkání, ale nutnost

Používání oblečků a svetrů u psů není jen módní záležitost nebo projev hýčkání – pro mnohá plemena jde o nezbytnou ochranu. Moderní psi jsou často přešlechtění a mnozí z nich mají sníženou odolnost proti chladu, oproti původním divokým psům, kteří by v přírodě přežili i mrazy. Krátká srst, jemná srst, dlouhé tělo nebo malé tělesné proporce znamenají, že jejich tělo ztrácí teplo rychleji. Oblečky a vhodná ochrana proto nejsou luxus, ale prostředek, jak zajistit zdraví a pohodlí psa v zimních měsících.

Tip: Některé oblečky mají kromě klasických velikostí také rozdělení podle pohlaví pes/fena. Fenky mají obleček ze spodní strany delší, aby zakryl i bříško, zatímco u psů je kratší, aby neomezoval pohyb a zamezil nechtěnému znečištění při močení.

Zima může být pro psy i majitele krásným obdobím, pokud se správně připravíte. Oblečení, ochrana tlapek, kontrola srsti a vhodná délka procházek jsou klíčové, zejména pro malá plemena a štěňata. S těmito opatřeními si můžete užít bezpečné a pohodlné zimní venčení.

Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

Zima je pro venkovní ptactvo náročným obdobím, kdy mají omezený přístup k jejich přirozené potravě. Výroba krmítka je jednoduchý a smysluplný způsob, jak pomoci, a zároveň příjemná tvořivá činnost pro děti i dospělé. Krmítko můžete vyrobit z dostupných nebo recyklovaných materiálů a zároveň se naučit něco nového a pomoci při tom přírodě.

Proč vyrobit krmítko doma?

Domácí ručně vyrobené krmítko má mnoho výhod. Je ekologické, levné a lze si ho přizpůsobit podle vlastních představ. Navíc přináší radost z vlastní práce a možnost pozorovat ptáčky přímo z okna, balkonu nebo zahrady. Výroba krmítka také podporuje vztah dětí k přírodě a učí je zodpovědnosti.

Vhodná potrava:

• slunečnicová semínka
• nesolené ořechy
• oves, pšenice
• směs pro venkovní ptactvo
• lojové koule (bez plastových sítěk)

Nevhodná potrava:

• slaná a kořeněná jídla
• čerstvý chléb
• zbytky z kuchyně

Lojové krmítko z kokosu nebo PET lahve

Lojová krmítka jsou pro ptáky velmi cenným zdrojem energie, zejména v zimě a v době mrazů, kdy je přirozené potravy méně. Jejich výroba je jednoduchá, ekologická a ideální pro využití recyklovaných materiálů, jako je kokosová skořápka nebo plastová lahev.

Varianta 1: Lojové krmítko z kokosové skořápky

Postup výroby:

Rozpůlený kokos důkladně vyčistíme, do spodní části uděláme malé dírky pro provázek a krmítko zavěsíme. Do vnitřku nalijeme rozpuštěný lůj smíchaný s krmivem a necháme ztuhnout.

Obsah krmítka může být velmi pestrý, můžete jej zvolit podle toho, jaké druhy ptactva chcete nakrmit.

Směs se semínky a zrním

• rozpuštěný hovězí nebo rostlinný lůj
• slunečnicová semínka
• proso, oves nebo pšenice
• nasekané nesolené ořechy

Kdo si pochutná nejvíc:

• sýkora koňadra a modřinka
• vrabec domácí
• zvonek zelený
• brhlík lesní

Tito ptáci jsou tzv. semenožravci a mají silný zobák uzpůsobený k louskání semen.

Směs s ovocem a sušeným hmyzem

• lůj
• sušené moučné červy nebo larvy
• rozinky (nesířené)
• kousky sušeného jablka nebo hrušky

Kdo bude krmítko navštěvovat:

• kos černý
• červenka obecná
• špaček obecný
• drozd zpěvný

Tito ptáci upřednostňují měkčí potravu a hmyz, který je pro ně přirozeným zdrojem bílkovin.

Varianta 2: Lojové krmítko z PET lahve

Postup výroby:

Do prázdné PET lahve vyřízneme několik otvorů. Dovnitř vložíme lojovou směs, případně zapíchneme dřívko jako bidýlko. Lahev zavěsíme dnem dolů.

PET lahev je ideální pro směs s hmyzem, protože chrání obsah před deštěm a sněhem a potrava déle vydrží.

Lojové krmítko ze silikonové formičky

Jednoduchý způsob, jak udělat malé krmítko:

• Rozpusťte lůj.
• Smíchejte se semínky, ovocem nebo sušeným hmyzem (moučný červ, cvrček, bourec morušový)
• Nalijte směs do silikonové formičky (např. na muffiny nebo čokoládové pralinky).
• Nechte ztuhnout v lednici.
• Hotové krmítko vyjměte a zavěste na strom nebo balkon.

Skvělá varianta pro malé děti – bezpečné, rychlé a můžete vytvořit více tvarů najednou.

Proč vyzkoušet různé varianty?

Díky různému složení krmiva přilákáte různorodé druhy ptactva a můžete pozorovat jejich chování i rozdílné způsoby krmení. Pokud umístíte více typů krmítek na zahradě či balkoně, vytvoříte malý „ptačí bufet“, který bude živý po celou zimu, jelikož ptáci si dobře pamatují, kde najdou v zimě potravu a budou se ke krmítku vracet 🐦❄️

Jak se o krmítko správně starat

• Krmítko pravidelně kontrolujte, aby se nešířily nemoci.
• Když začnete ptáky krmit, snažte se zachovat pravidelnost.
• Krmítko lze vyrobit i z plastové lahve nebo krabice od mléka.

Výroba krmítka je jednoduchý způsob, jak pomoci přírodě a zároveň strávit čas smysluplnou aktivitou.

Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

Každá operace je jiná a každé zvíře též, proto nejdůležitější jsou konkrétní rady vašeho veterinárního lékaře. Existuje ale pár obecných tipů, jak pomoci svému mazlíčkovi se co nejrychleji zotavit po operaci.

Důležité je brát si domů plně probuzené zvíře, které vnímá, reaguje na podněty.

Je nutné si uvědomit, že anestezie není klasický spánek a každé zvíře na ni reaguje jinak, jedno lépe, jiné hůř, a je tedy nezbytné, aby veterinář po probuzení zkontroloval, zda všechny životní funkce odpovídají normálu. Pejsek poté může být 1-2 dny více ospalý, s menším zájmem o okolí. Pokud byl ale propuštěn spící a několik dalších hodin po operaci se neprobírá, je na místě zavolat ošetřujícímu lékaři.

Mezi další běžné projevy doznívající anestezie patří dezorientace, nekoordinovaný pohyb, slabost končetin, jelikož anestetika ovlivňují nervovou soustavu. Tyto projevy by měly během pár hodin vymizet. Dále se může vyskytnout lehký kašel v důsledku podráždění dýchacích cest při intubaci (jednoduše se jedná o zavedení rourky do průdušnice pro udržení průchodnosti dýchacích cest), obvykle přejde během prvních pár dní. Častá je také snížená chuť k jídlu, viz níže.

Sucho, teplo, klid

Po příchodu domů uložte psa na klidné, tiché, suché a teplé místo. Takový pelíšek by měl být na zemi, s co nejméně překážkami v okolí, měkce vystlaný a pokud možno stranou od dětí a dalších zvířat v domácnosti. Jelikož pes nerozumí, co se to s ním děje, může být podrážděný, bolestivý, cítit se ohrožen a v takovém případě se snadno může ohnat. Je také dobré hlídat teplotu v místnosti z důvodu snížené schopnosti termoregulace zvířat po operaci, aby nedošlo k podchlazení, nebo naopak k přehřátí.

Omezení pohybu

Další důležitou součástí péče po operaci je omezení pohybu. V opačném případě je zde riziko potrhání stehů, otevření rány, zavlečení infekce, což vede k prodloužení celé rekonvalescence. V praxi to znamená především zkrácení vycházek na nutné minimum a pouze na vodítku, zamezit šplhání po schodech, vyskakování na gauč, dovádění s ostatními psy apod. Ideální je využívat klec, pokud jste na něj svého psího parťáka naučili, jinak je prostě nutné ho bedlivě hlídat. Může to být poměrně náročné, obzvlášť tehdy, kdy už je pejskovi lépe. 

Dobrou alternativou, jak jej zabavit a zároveň udržet v klidu, jsou různé hlavolamy, některé druhy hraček typu Kong, nosework – schovávání pamlsků na různá místa, trénovaní nových (klidnějších) povelů… V podstatě cokoliv, co mu zaměstná hlavu a nechá odpočívat tělo.

Doba klidového režimu závisí na typu chirurgického zákroku, např. po kastraci bude určitě kratší než po ortopedické operaci

Kontrola rány

Několikrát denně je potřeba zkontrolovat ránu. Pokud je rána čistá, suchá, s neporušenými stehy, není potřeba do ní nijak zasahovat. Může být i lehký otok a modřiny. Pokud z rány vytéká velké množství sekretu (čirý, žlutý, hnědý, krvavý, hnisavý…), je zarudlá, na dotek horká, tvrdá nebo
mokvavá, zapáchá, či vidíte zpřetrhané stehy, může být infikována a v tom případě je nutné navštívit lékaře.

Pes si nesmí ránu lízat, škrábat, kousat, protože je to další cesta k zavlečení infekce, protrhání stehů a zbytečné stresující návštěvě veterináře. K prevenci těchto případů máme na trhu různé typy límců. Nejběžnější a nejpoužívanější je klasický plastový límec, existují ale i látkové límce, nebo různé nafukovací, či molitanové. Ty jsou pro zvířata nejspíše mnohem pohodlnější, ale jsou dražší, a především ne každý je vždy vhodný, volba límce se musí odvíjet od typu a místa rány. Límec je pro většinu zvířat nepříjemná záležitost, vyplatí se ale vydržet a nesundávat ho. Čím budete striktnější, tím dřív si na něj pes zvykne. Bude sice možná lehce otrávený, ale vy víte, že to děláte pro jeho dobro. Většina pejsků se s ním po pár dnech naučí fungovat bez větších problémů.

Krmení a voda po operaci

Opět je velmi důležité dát na radu vašeho veterináře, speciálně jednalo-li se o operaci trávicího traktu. Jestliže lékař neřekne jinak, je obecně doporučováno začít nejprve nabízet vodu, v malém množství, zhruba v hodinových intervalech. Pokud je pes ještě hodně ospalý, je dobré ho hlídat, aby mu do misky nespadla hlava a vodu nevdechl. Později můžete zkusit nabídnout i malé množství lehce stravitelné potravy. Jak již bylo řečeno výše, psi po operaci mohou mít snížený apetit, není tedy třeba plašit, jestli první den nechce jíst. Pokud by tohle nechutenství trvalo déle,
je již na místě poradit se s lékařem. Sledujte také, jestli pes nezvrací, pokud ano, prodlužte interval mezi krmením.

Zvracení po operaci může být způsobeno také nadměrným množstvím vypité vody, reakcí na anestetika nebo některými předepsanými léky. V takovém případě je opět nutné zavolat veterináři a poradit se s ním o případné změně léčiva. Volejte také v případě, že zvíře zvrací moc, často, a to z jakékoliv příčiny, a především, je-li po operaci žaludku nebo střev.

Velmi důležitou součástí rekonvalescence je dodržování předepsaného dávkování léků. Pokud budete chtít v dobré víře ulevit svému mazlíčkovi lékem, který stoprocentně zabírá vám, vždy se poraďte s veterinářem, velká část léků běžně dostupných pro lidi je pro zvířata toxická!

Pes je pořád unavený, neustále spí, nic ho nezajímá?

Pokud je pes i po několika dnech stále velmi ospalý, letargický, špatně dýchá, nepřipadá vám, že by se jeho stav zlepšoval, nebo se vám prostě cokoliv nezdá, nebojte se poradit s ošetřujícím lékařem, každý případ je individuální a vy svého psa znáte nejlépe.

Většina veterinářů vás požádá, abyste po stanoveném počtu dní po operaci přišli na kontrolní prohlídku. I kdyby pes vypadal dobře, nevynechejte tuto kontrolu, jen lékař dokáže správně posoudit, zda se rekonvalescence po operaci ubírá tím správným směrem a zdali je všechno v pořádku.

Řiďte se radami veterináře, pejska pečlivě sledujte, kontrolujte operační ránu a dopřejte mu klid, teplo a svůj čas. On vám to po uzdravení bohatě vrátí.

„Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.“

Vánoce a Silvestr jsou obdobím radosti, světel a oslav, ale pro naše psy a kočky mohou být také zdrojem stresu a rizik. Od nebezpečných potravin, přes jedovaté rostliny až po ohňostroje – i během svátečních dnů je třeba myslet na bezpečnost našich čtyřnohých přátel.

Proč nekrmit cukrovím

Sladkosti jsou během Vánoc všude – čokoláda, cukroví, bonbóny.

Pro naše mazlíčky jsou ale mnohé z těchto pochutin toxické:

• Čokoláda obsahuje teobromin, který může způsobit zvracení, průjem, zvýšenou srdeční frekvenci a v horších případech i záchvaty.
• Cukrovinky s xylitolem (např. žvýkačky, bonbóny) mohou u psů způsobit prudký pokles cukru v krvi a selhání jater.
• Ořechy, rozinky, alkohol a těsto s droždím jsou také nebezpečné.

Tip: Sladkosti držte mimo dosah zvířat a nikdy je nedávejte „jen kousek“ – i malé množství může být rizikové. Berte na vědomí, že zvířata mají mnohem menší játra než člověk. V případě například yorkshirského teriéra stačí i malý kousek, aby způsobil velké problémy. 

Jedovaté rostliny během Vánoc

Mnohé oblíbené dekorace mohou být toxické:

• Jmelí a cesmína (věnec) – listy a bobule obsahují látky dráždící trávicí trakt; při požití mohou způsobit zvracení, průjem a nevolnost.
• Vánoční hvězda, amarylis, tisy – obsahují látky, které dráždí pokožku a sliznice nebo po požití mohou vést k vážným zdravotním problémům.
• Svíčky a ozdoby s chemickým leskem – pozor na oloupané části, které mohou být toxické, nebo mohou uvíznout v zažívacím traktu.

Tip: Rostliny umístěte mimo dosah psů a koček, nejlépe na vyvýšené police nebo za zábrany. Místo jmelí a cesmíny použít nejedovaté dekorace, například umělé rostliny nebo sukulentní aranžmá. Použít můžete bezpečné vánoční svíčky, nebo LED světla místo otevřeného ohně. Nezapomeňte také na zajištění stromku proti převržení. Mazlíčci rádi okusují větve a hrozí pád stromku, rozbití ozdob, ze kterých se stanou ostré střepy, nebo úraz způsobený ostrými větvičkami.

Po Silvestru – bezpečné venčení

Novoroční ohňostroje a petardy mohou být nebezpečné nejen kvůli hluku, ale také kvůli zbytkům. Mazlíčci mohou během procházky najít nevybuchlé rachejtle a pyrotechniku a pak je okusovat, což je velmi nebezpečné. Zbytky střepin a kovových částí mohou poranit tlamičky nebo tlapky.

Tip: Po Silvestru při venčení vždy dobře kontrolujte trávník a chodníky, držte psa na vodítku a mějte pozornost při procházce. Hledejte méně hlučné lokality, pokud je to možné a požívejte vodítko i pokud máte psa běžně na volno. Pes se může leknout výbuchu a utéct. Dezorientované zvíře může vběhnout do silnice, nebo se zatoulat i v případě, že jinak své prostředí dobře zná. 

Stres z Vánoc a ohňostrojů

I zvířata vnímají náš sváteční stres. Přípravy, návštěvy, zvýšená aktivita doma – to vše může vyvolat napětí a úzkost. Hlasy, ruch a neznámé návštěvy mohou u psů a koček způsobit nervozitu. Vždy varujte návštěvu, že váš mazlíček může být nervózní a nemusí chtít kontakt s cizími lidmi. Určitě přidejte i varování, aby nenabízeli zvířeti cukroví, nebo jiné zákusky. Tento dobrý úmysl může vašemu mazlíčkovi velmi ublížit. Ohňostroje a petardy spouštějí strach, mohou vést k úniku, schovávání nebo agresi.

Tipy, jak minimalizovat stres: Psychologická podpora během oslav

• Hračky a hry pro odbourání stresu – mazlíček se zabaví a méně reaguje na hlučné oslavy.
• Feromonové difuzéry, nebo CBD přípravky.
• Krátké tréninkové sezení – jednoduché povely a odměny pomáhají mazlíčkovi cítit se bezpečně.
• Vytvořte klidný úkryt pro zvíře, kde bude mít přístup k vodě a pelíšku.
• Zachovejte rutinu – krmení a procházky ve stejnou dobu.
• Při hlasitých zvucích použijte hudbu, televizi nebo zvukové maskování.
• Nikdy nezvyšujte stres křikem nebo tresty – podporujte klidným hlasem.
• Chovejte se jakoby nic – zvíře velmi ostře vnímá vaše chování a pokud jste nervózní vy, nebo se chováte úzkostlivě vůči němu, bude nervózní o to více.

Prevence a první pomoc

Uchovávejte sladkosti, léky a pyrotechniku mimo dosah. Zkontrolujte rostliny a dekorace a vyhněte se těm toxickým. Připravte místo klidu a bezpečné útočiště pro zvíře během oslav. Také sledujte příznaky otravy nebo stresu: zvracení, průjem, nadměrné slinění, třes, schovávání, nadměrné štěkání či kousání. Při podezření na otravu ihned kontaktujte veterináře – raději preventivně než čekat na zhoršení stavu.

Vánoce a Silvestr mohou být radostí pro celou rodinu, ale pro naše mazlíčky představují také potenciální nebezpečí. Opatrnost, prevence a klidné chování jsou klíčem k tomu, aby všichni – lidé i zvířata – prožili svátky bezpečně a bez stresu.

Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

Stejně jako lidé, i psi si rádi pochutnají na něčem dobrém. Zatímco klasické lidské cukroví pro ně kvůli cukru, kakau, čokoládě či koření vhodné není, ba může být i nebezpečné, domácí psí cukroví představuje zdravou, bezpečnou a chutnou alternativu. Navíc přesně víte, co v cukroví je. Žádná chemie, konzervanty ani sůl.

Proč vyrábět cukroví pro psy doma?

• Máte kontrolu nad ingrediencemi – vyhnete se potenciálně škodlivým složkám.
• Lepší čerstvost a chuť – domácí pamlsky jsou voňavé a přírodní.
• Úspora peněz – domácí suroviny vyjdou levněji než prémiové psí pochoutky.
• Možnost přizpůsobení – recept upravíte podle alergií či chuti vašeho psa.

Pozor na zakázané potraviny

Do psího cukroví NEPATŘÍ: čokoláda, kakao, cibule, česnek, hrozny, rozinky, xylitol, sůl, makadamové ořechy, alkohol, koření. Sladit doporučujeme jen přírodními zdroji – bez cukru a medu.

Do psího cukroví se nedoporučuje přidávat med ani cukr, protože psi nejsou uzpůsobeni na vysoký příjem jednoduchých cukrů. Sladidla mohou zatěžovat jejich trávení a přispívat k nadváze či problémům se slinivkou břišní. U některých psů může med navíc vyvolat zažívací potíže a u štěňat představuje malé riziko přenosu bakterií.

Pro dochucení psích pamlsků bohatě stačí přirozeně sladké suroviny, jako je dýně, mrkev nebo banán, které jsou pro psy vhodnější a zdravější. Navíc psi mají úplně jiné chuťové preference než lidé.

Zde jsou některé jednoduché a zdravé recepty na domácí cukroví pro psy.

Banánové sušenky

Ingredience:

• 1 zralý banán
• 1 vejce
• 1 hrnek ovesných vloček (můžete rozmixovat na mouku)

Postup: Rozmačkejte banán, přidejte vejce a vločky. Těsto vypracujte a tvarujte malé placičky nebo vyválejte a vykrajujte. Pečte 15–20 minut na 180 °C.

Skladování: V lednici 5–7 dní, v mrazáku až 3 měsíce.

Dýňové perníčky bez koření

(bez medu a perníkového koření – bezpečné pro psy)

Ingredience:

• 1 hrnek dýňového pyré
• 2 hrnky rýžové nebo ovesné mouky
• 1 vejce
• 1 lžíce kokosového oleje

Postup: Smíchejte všechny suroviny a vypracujte hutné těsto. Vyválejte na cca 0,5 cm a vykrajujte tvary. Pečte 25 minut na 170 °C.

Masové sušenky - super voňavé!

Ingredience:

• 200 g kuřecího nebo krůtího masa (uvařeného a nasekaného)
• 1 vejce
• 1 hrnek ovesné mouky
• 1 lžíce olivového oleje

Postup: Smíchejte maso s ostatními surovinami. Vytvořte malé tyčinky nebo placičky. Pečte 20–25 minut na 180 °C.

Mrkvové kostičky

Ingredience:

• 1 velká mrkev najemno nastrouhaná
• 1 vejce
• 1,5 hrnku ovesné mouky
• Lžíce kokosového oleje

Postup: Vše promíchejte a vyválejte těsto. Vykrajujte kostičky nebo kolečka. Pečte 15 minut na 180 °C.

Jablečné sušenky

Ingredience:

• 1 hrnek neslazeného jablečného pyré
• 1 hrnek ovesné mouky
• 1 vejce
• Špetka skořice (volitelně – jen v malém množství)

Postup: Smíchejte a vypracujte těsto. Tvořte malé tvary. Pečte 18–20 minut na 175 °C.

Jak cukroví skladovat?

Cukroví neobsahuje konzervanty, tudíž se rychleji se kazí. Proto jej uchovávejte vždy v uzavřené dóze. Před podáváním nového druhu doporučujeme sledovat, zda pes nemá alergickou reakci. Pamlsky by měly vždy tvořit maximálně 10 % denního příjmu.

Zdravé Vánoce pro vašeho mazlíčka

Domácí cukroví pro psy je skvělý způsob, jak pejskovi dopřát chutnou odměnu a zároveň mít jistotu, že je zdravá a bezpečná. Recepty jsou jednoduché, rychlé a zvládne je i úplný začátečník. Navíc si můžete suroviny obměňovat podle toho, co má váš pes rád.

Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.

Zima je pro vodní ptactvo náročným obdobím. Zamrzlé rybníky omezují přístup k potravě a studená voda ztěžuje pohyb. Lidé mají často dobrý úmysl a chtějí ptákům pomoci. Jenže ne vše, co se zdá jako pomoc, je skutečně prospěšné. Jak tedy bezpečně a šetrně podpořit labutě, kachny a kačeny v zimě, aniž bychom jim ublížili?

Které druhy vodního ptactva na rybnících a řekách potkáme

• Labutě velké – často tvoří malé skupiny nebo páry, jsou odolné vůči mrazu, dokážou si najít potravu i ve velmi chladné vodě.
• Kachny a kačeny – např. divoká kachna, polák chocholačka, potápky. Většinou se shlukují u nezamrzlých částí vodních toků.
• Racek a volavky – pohybují se spíš v řekách a tůních s proudící vodou.

Všichni tito ptáci mají své přirozené strategie přežití zimního období. Voda pod ledem a zamrzlé pobřeží jim poskytují dostatek potravy, pokud rybník není příliš malý nebo přemnožený.

Nejčastější chyby při přikrmování

Chléb a pečivo – největší mýtus. Chléb má pro ptáky nízkou nutriční hodnotu, způsobuje zažívací potíže a plísně. Pokud je navíc pečivo tvrdé, může si zvíře při jeho polykání poranit i jícen!

Příliš mnoho krmiva najednou. Ptáci mohou sníst jen malou část, zbytek hnije a kontaminuje vodu, což vede k hromadění bakterií a plísní ve vodě. To zvyšuje riziko nemocí nejen pro labutě a kachny, ale i pro další druhy, které rybník využívají. Bezpečné krmení chrání zdraví ptáků a zároveň udržuje rybník zdravým pro celý ekosystém.

Krmení v teplém počasí nebo na jaře. Ptáci, ať už vodní, nebo ti, které najdete na zahradě, se stávají závislými na lidské potravě a narušují se jejich přirozené migrační vzorce.

Jak ptákům skutečně pomoci

Správné krmivo: ovesné vločky, obilí (ječmen, pšenice), nasekaná zelenina, kukuřice.

Použít můžete také již hotové směsi, které jsou volně prodejné. Například směs Apetit - kachny & labutě 750ml. Tato směs obsahuje optimální poměr živin a minerálních látek potřebných pro život vodního ptactva. Speciálně vyvinuté plovoucí granule rychle změknou a nemůžou tak ptákům poranit jícen.

„Dělat díry do ledu“ – na malých rybnících je většinou zbytečné a může být i kontraproduktivní. Voda se rychle uzavře a hluk a manipulace stresují ptáky a ryby více, než jim takový otvor pomůže. Lepší variantou je ponechat plovoucí předměty, např. větve nebo polystyrenové kuličky, které udržují malé otvory pro výměnu plynů a přístup kyslíku. Pokud rybník není zcela zamrzlý, ptáci si najdou potravu sami.

Voda a volné plochy: pokud je rybník zamrzlý jen částečně, labutě a kachny využijí tyto nepromrzlé části k pohybu a krmení.

Další tipy

• Nepřikrmujte ptáky v teplejších měsících – zvyknou si na snadnou potravu a nevylétnou na jih.
• Pokud chcete ptákům pomoci i mimo zimu, spíš než nabízet krmení „zadarmo“, vysazujte keře s plody a udržujte přírodní břehy. Tyto keře se pak stanou přirozenou potravou a navíc nehrozí, že by potrava plesnivěla.
• Sledujte ptáky z bezpečné vzdálenosti. Neplašte je, ať mohou využít potravu, kterou jim nabízíte.

Labutě, kachny a mýtus o „zamrzání na hladině“

Každou zimu se lidé obávají, že labutě nebo kachny „zamrzly“ na hladině. Většina druhů tohoto ptactva je však na zimu dobře přizpůsobená chladu. Na nohách mají silně prokrvené blány, které brání přimrznutí a husté peří s izolační vrstvou tuku, díky čemuž nohy nepromrzají a dokážou stát i na zmrzlé hladině či plavat ve velmi chladné vodě aniž by byla ohrožena jejich pohyblivost. Přimrznutí je spíše výjimka než pravidlo a hrozí jen při extrémních mrazech, úplném zamrznutí vodní plochy nebo pokud je pták oslabený, nemocný, či starý.

Pomoc je nutná pouze tehdy, když je pták viditelně slabý, zraněný nebo skutečně přimrzlý. Nepokoušejte se ptáky sami uvolňovat. Neznalým zásahem byste jim mohli poškodit peří či křídla a jelikož ptáci mají dlouhé kosti duté, hojí se zlomeniny jen velmi obtížně.

Zimní zajímavosti z rybníků

Věděli jste, že labutě a kachny mají v zimě své vlastní strategie, jak se zahřát? Často se shlukují do skupin, aby si tělo navzájem ohřívalo, a střídají se při hledání potravy a odpočinku. Některé druhy dokážou dokonce regulovat teplotu svých nohou, takže mohou stát na ledě bez rizika promrznutí.

Sledujete-li je z dálky, můžete si všimnout i zajímavých sociálních interakcí – labutě si například udržují pevné párové vazby a kachny mezi sebou vytvářejí „hlídky“, kdy část skupiny bdí a ostatní odpočívají. Tyto malé detaily nám připomínají, jak úžasně jsou ptáci přizpůsobení zimní přírodě.

Pomáhejme s rozumem a respektem

Na závěr je dobré si připomenout, že největší pomocí pro přírodu bývá často to, když ji necháme fungovat podle jejích vlastních pravidel. Vodní ptactvo je na zimu mnohem lépe vybavené, než se na první pohled zdá – stačí mu jen trochu klidu, čistá voda a šetrný přístup lidí. Když budeme přikrmovat s rozumem a respektem, může být naše pomoc skutečně užitečná a zimní procházky kolem rybníků se tak stanou nejen krásným zážitkem, ale i projevem ohleduplnosti vůči přírodě.

„Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.“

Zima přináší nejen chladné počasí, ale také zvýšené nároky na organismus našich mazlíčků. Stejně jako u lidí, i psi a kočky potřebují v tomto období posílit imunitní systém, aby snadno odolávali nachlazení, virózám a dalším nemocem. Jak jim tedy pomoci, aby zimu zvládli ve zdraví a v pohodě?

Kvalitní strava jako základ

Správná výživa je klíčovým faktorem dobře fungující obranyschopnosti. Zvolte kvalitní krmivo s vyváženým poměrem bílkovin, tuků, vitamínů a minerálů. V zimě můžete zvolit krmiva s vyšší energetickou hodnotou, zejména pro psy, kteří tráví hodně času venku. Doplňky s omega-3 mastnými kyselinami (např. lososový olej) podporují zdravou kůži a lesklou srst pro ideální ochranu proti chladu.

Vitamíny, probiotika a přírodní doplňky

Podzim a zima jsou tím správným obdobím pro zařazení podpůrných doplňků:

• Vitamín C a E pomáhají posilovat imunitu.
• Zinek a biotin podporují kvalitu srsti a kůže.
• Beta-glukany, echinacea nebo kolostrum jsou přírodní imunostimulanty vhodné pro psy i kočky.
• Probiotika pomáhají udržovat zdravou střevní mikroflóru, která tvoří významnou část imunitního systému. Správně fungující střeva podporují celkovou odolnost organismu, zlepšují trávení a pomáhají zvířeti lépe vstřebávat živiny z potravy.

Probiotika lze podávat ve formě prášku, pasty nebo doplňků přimíchaných do krmiva. Jsou obzvlášť vhodná po léčbě antibiotiky nebo při stresu (např. po přestěhování či změně prostředí).

Před podáváním doplňků se vždy poraďte s veterinářem, aby byla volba vhodná pro konkrétního mazlíčka.

Pohyb a pobyt venku

Ani v zimě by se pes neměl vzdát pravidelných procházek. Pohyb podporuje krevní oběh i jeho psychickou pohodu. Při mrazech se doporučuje zkrátit dobu procházek, ale zachovejte jejich pravidelnost.

U krátkosrstých nebo menších psů zvažte obleček, který chrání před chladem.  Zejména u plemen, jako jsou jezevčíci nebo francouzští buldočci, se obleček doporučuje. Jezevčíci mají bříško velmi blízko zemi, takže při procházce snadno prochladnou od mokré trávy či sněhu.

Kočky, které žijí převážně venku, by měly mít možnost úkrytu – například zateplenou boudičku nebo přístup do garáže.

Venčení štěňat v zimě

Pokud jste si přinesli domů nové štěňátko právě v zimním období, je potřeba být obzvlášť opatrní. Mladý organismus se teprve učí regulovat teplotu. Proto je důležité zachovat nutná pravidla:

• Venčení by mělo být krátké, ale časté, a to jen na nezbytně dlouhou dobu k vykonání potřeby.
• Po příchodu domů štěně osušte a nechte v teple a mimo průvan.
• Pokud se jedná o krátkosrsté plemeno, pořiďte lehčí obleček, který ochrání hřbet a bříško.
• Vyhněte se dlouhým procházkám nebo kontaktu se sněhem, dokud si štěně nevytvoří silnější imunitu a odolnost.

Teplo a pohodlí domova

Domácí mazlíčci potřebují v zimě klidné, teplé místo k odpočinku. Umístěte pelíšek mimo průvan a studenou podlahu. Zajistěte suché prostředí – vlhkost oslabuje imunitu. Starší zvířata a zvířata s artrózou ocení ortopedické nebo vyhřívané pelíšky.

Pravidelné kontroly a prevence

Imunitu oslabují také vnitřní a vnější paraziti. Nezapomeňte proto:

• Pravidelně odčervovat i v zimních měsících.
• Kontrolovat srst a kůži – zimní srst bývá hustší, což může skrývat různé problémy.
• Navštivte veterináře, pokud zvíře vykazuje únavu, ztrátu chuti k jídlu nebo matnou srst.

Očkování na podzim – důležitý krok k ochraně zdraví

Podzim je ideálním obdobím pro revizi očkovacího plánu vašeho mazlíčka. Očkování chrání před nemocemi, které mohou v chladném období snadno propuknout – oslabený organismus je totiž náchylnější k infekcím.

U psů je vhodné zkontrolovat a případně obnovit:

• Základní vakcinaci (kombinace DHPPi/L) – proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě, parainfluenze a leptospiróze.
• Vakcinaci proti vzteklině, pokud se blíží termín přeočkování.
• U psů, kteří chodí do kolektivů (psí školky, výstavy, hotely), je doporučené očkování proti psincovému kašli.

U koček by majitelé neměli zapomínat na kombinovanou vakcínu (FVRCP) – proti kaliciviróze, rinotracheitidě a panleukopenii. V případě venkovních koček také na očkování proti vzteklině.

Očkování nejen chrání samotné zvíře, ale také snižuje riziko šíření infekcí v populaci. Veterinář vám pomůže nastavit individuální plán podle věku, životního stylu a zdravotního stavu zvířete.

Podpora imunity v zimě neznamená žádné složité úkony – stačí kombinace správné výživy, pohybu, tepla a prevence. Díky těmto krokům zůstanou vaši mazlíčci v kondici, plní energie a bez zdravotních potíží po celé zimní období.

„Pssst… máme spoustu tipů, které nechcete minout. Dejte nám svůj e-mail a my se postaráme, aby vám nic neuteklo.“